LUCERNA

Kritika

Podobně jako v éře realistického dramatu, i v tomto případě Jirásek jedinečně využil podnětů, které pro drama a divadlo přinesl novoromantismus a symbolismus. Živou inspiraci spojil Jirásek s tradicí hlubší – poučil se na časově politické tendenčnosti dramatických báchorek J.K.Tyla a na veseloherním traktování pohádkových motivů v Shakespearově Snu noci svatojánské.

V Lucerně podřídil všecky věci, bytosti i živly nadané kouzelnou mocí obraně nezávislého žití obyčejných lidí, kteří svým jednáním přesvědčí paní kněžnu, že víc než panovačnou zvůlí dosáhne velkorysou chápavostí.
Jaroslava Janáčková
Tato Jiráskova hra má život kočičí, až je to k nevíře. Lucerna je kouzelná pohádka, ale je i leccos jiného. Nejde o dílo naivní, jak se některým ušlechtilým pseudovzdělancům mohlo zdát, ale naopak. Ukázalo se, že Lucerna je schopna, jak je velkým literárním dílům vlastní, otevírat se novým a novým pohledům, novým a novým interpretacím a vysílat životadárné paprsky, jimiž život nabývá opět aspoň něco světlých rysů.
Lucerna není vřazena do přesně určeného konkrétního času, z náznaků však vycítíme, že jde o dobu, kdy se vrchnostenská šlechta cítí znejistěna a zpochybněna. Někdejší příslušníci šlechtického stavu to řeší hledáním, jak proniknout do společensky nižší, neprivilegované, ale vzestupující vrstvy – jako mladá kněžna. Chce mlynáře k sobě pozvednout, ale zároveň v něm a s ním najít otřesenou duševní stabilitu.
A oni pohádkoví vodníci? Mladý je komický, ale starý je dobrá psychologická studie člověka unaveného civilizací, její hektičností, povrchností a roztříštěností. Je to figura tragická bez heroické dimenze.
Nakonec jazyk této pohádkové komedie – Jirásek je velký jazykový modernista, větší, než mnohý z jeho modernistických a postmodernistických kritiků a odmítačů. Dokázal zdánlivě nemožné – propojil nenápadně prostou dorozumívací větu životní každodennosti, odposlouchanou v dětství, se vznosnou větou náboženské literatury, a to vše umocnil váhavou, přerušovanou, zajíkavou, někdy nedokončovanou větou moderního intelektuála, který ztratil svou jistotu a samozřejmost.
Alexandr Stich, ND, 2001
Mlýn je zproštěn roboty, ale spočívá na něm jedna podivná služebnost: mlynář je povinen při návštěvě vrchnosti zavěsit na kůl rozsvícenou lucernu, a když si vrchnost přeje, posvítit jí tou lucernou na cestě od mlýna až do lesního zámečku. Takto se lucerna stává symbolem poroby - a Jiráskova pohádková a lidová hra s veselou fabulí nabývá hlubšího smyslu... Děj začíná s dramatickou razancí. Mladá kněžna přijede poprvé na svou usedlost. Poháněni správcem, holdují jí všichni lidé, jí, kterou všechny ty vítací proslovy a projevy oddanosti už dávno nevýslovně nudí. Tento kontrast mezi obyvateli vesnice, pro které je to "velká chvíle", a znuděnou kněžnou tvoří druhé dějství dobré komiky. Zejména jeden vesnický soudce, jehož tvář se k velikému rozmrzení horlivého správce v jednom kuse mimovolně šklebí, ty vykoktávané proslovy a klopýtnutí v okamžicích nejvyššího vzrušení - to všechno je tak viděno, tak prožito, že bychom leckterému z našich modernistů přáli takovou tvárnou sílu.
Max Brod
Jirásek vytvořil hru plnou humoru, rokokového půvabu i hluboké poezie…
dobová kritika
Dovedný mistr dramatik vystavěl dějovou kostru, zkušený kulturní historik vpravil běh kusu do patřičných časových kolejí a básník vdechl postavám život. A zdravým životem kypí celá hra. Není zde chorobných témat, pachtících po extrémnosti, není zde mučivých psychologických procesů, nervy nejsou drásány inkvizičními scénami.
dobová kritika
Co například zkusila kněžna! Jirásek ji napsal mladou, svůdnou, omrzelou jednotvárným životem a proto toužící po změně, dobrodružství. Cože? Mladá, svůdná? Vždyť je to kněžna! Představitelka vykořisťovatelské třídy! Tak mluvili a vynucovali, aby ji herečka hrála jako protivnou, odpornou, dokonce jsem viděl představení, v němž kněžnu vysloveně parodovali. A byl osočován každý z nedostatečného marxistického uvědomění, kdo s tím nebyl zajedno a ukazoval, že Jirásek kněžnou výtečně předvedl, jak vykořisťovatelská třída nepůsobí jen prostředky násilí.
Jan Kopecký, 1952
Profesor Jirásek věděl, proč Lucernu psal, a my mu i dnes dobře rozumíme.
Vlasta Chramostová
Je to krásně napsaná pohádka, ale abychom titul nesnižovali, řekněme, rodinný titul pro Národní divadlo. Je v ní spousta věcí, které pobaví dospělé i děti. Obsahuje soubor ideálů, které se do dětí mají vkládat.
Iva Janžurová
Mockrát děkuji za pozvání na představení Lucerna od Aloise Jiráska, protože tu mám z české klasiky nejradši. Viděl jsem ji několikrát.
Zdeněk Troška
Myslím, že Lucerna je hra o povinnosti, statečnosti a lásce. Nemyslím si, že by šlo jen o české téma, je to téma obecně lidské. Pro mě je kněžna žena, která žije uprostřed pokrytectví, všichni jí neustále poklonkují a ona je z toho unavená. Je to velmi chytrá, vzdělaná žena, která má ráda lidi, ale je citově vyčerpaná a hledá něco, co by jí opět dodalo sílu – a co může dodat sílu víc než láska?
Chantall Poullain
Svou Lucernou dal Jirásek českému divadlu věno nejkrásnější. V této líbezné pohádce se vyznal ze své vroucí lásky k vlasti,k našemu lidu - a lidé si ji rázem zamilovali. Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích. Opravdu působí jako stará lidová píseň, kterou je milo poslouchat.
Její melodie hřeje naše srdce a omamuje vůní naší země, líp a mateřídoušky. Je prostá, krásná, průzračně čistá, plná poezie a lidového humoru. A právě ten bezprostřední humor je na ní nejkrásnější.
Zdeněk Štěpánek
I zde, jako v komedii Shakespearově, hýří les za noci svými bájnými zjevy a rozmar osudu žene sem lidi, zaplétá vzájemné vztahy v složitá klubka, tajuplná hudba přírody mísí své hlasy lidských srdcí, až všechno splývá v jediný pohádkový rej. Ale je to sen letní noci, jaký mohl vybásnit pouze Jirásek, čistě český, nasycený kouzly naší přírody a výtvory obraznosti našeho lidu.
dobová kritika
Nic není tak vzdáleno jako oba světy, vybájený a skutečný, v obou kusech, jako mlynář z Lucerny a oblíbenec Titanie, jako Puk ve Snu a vodník Ivan v Lucerně.
dobová kritika