Slavní o Jiráskovi

 

Jsem rád, že chcete na své doméně Jiráska vrátit mezi úctyhodné české spisovatele. Zaslouží si to.
Zdeněk Svěrák
Otázka je, co z Jiráska zůstane v nás, kteří jsme ho četli rádi či z donucení – snad toto – Alois Jirásek nebyl žádný sluha totality ani režimní šašek. Nikdy nepsal nic proti víře v Boha, ale vždy psal proti politickému útlaku.
Jáchym Topol
Uměleckými kvalitami Temna si byl jist i přísný Arne Novák. A náctiletý autor těchto řádků kdysi Temno hltal a myslel na Stb.
Jáchym Topol
Jsme stále ovlivněni idealizovanou představou jinak literárně vynikajících románů Aloise Jiráska, že husité bojovali za ideály a mravní čistotu. Trochu se zapomíná, že bojovali o moc.
Vlastimil Vondruška, autor Přemyslovské a Husitské epopeje
Proto pro mě nikdy nebyl Jirásek povinná četba. Jeho jazyk a styl vyprávění mě dodnes hladí po duši. Jestli to, co napsal, byla pravda, pro mě v tomto ohledu není důležité.
Luděk Munzar
Čtu stále Jiráska a strašně se mi líbí, ačkoliv to vše již umím nazpaměť.
Ema Destinnová
Vznikla v květnu a červnu 1918 po slavné přísaze národa českého a pod dojmem krásné řeči spisovatele Aloise Jiráska.
Bohuslav Martinů k dedikaci své kantáty Česká rapsódie A.Jiráskovi
Současníci nemusejí obdivovat husitskou dobu tak jako jejich předci v 19.století, avšak národní obraz husitství, jak jej vykreslil např. Alois Jirásek v historickém románu Proti všem, zůstane trvalou součástí novodobého historického povědomí.
Hugh LeCaine Agnew, přední americký historik současnosti
Jiráskovo monumentální dílo odráží historické povědomí a emancipaci soudobé české společnosti.
Hugh LeCaine Agnew, přední americký historik současnosti
Je téměř zbytečné upozorňovat, že Jirásek proslul jako skvělý znalec historické reality, již se snažil přidržet ve svých dílech.
Petr Čornej, současný přední český historik
Při rozboru Jiráskovy historické beletrie každého vždy znovu a znovu překvapí autorovy rozsáhlé historické vědomosti i jeho nesporný cit pro kritiku pramene. Stačí uvést, s jakou bravurní jistotou odlišil v českých kronikách pozdní podání od dějinné reality, aby mohl sestavit soubor Starých pověstí českých.
Petr Čornej, současný přední český historik
I po dlouhých desetiletích Jirásek dokáže zaskočit zkušené badatele...Pro humanitní vědce není ovšem nic krásnějšího než ve zdánlivě dokonale prozkoumaném tématu nalézat nové a nové poznatky i překvapivé souvislosti.
Petr Čornej, současný přední český historik
Alois Jirásek psal v době, kdy náš národ zápasil o svou identitu a o navrácení státní suverenity. Pro tenhle zápas on udělal nesmírně mnoho a tenhle odkaz je živý i dneska. Že komunisté částečně zneužili jeho dílo pro svůj výklad beztřídní společnosti, je věc jiná, ale jsem si jistý, že tak to Alois Jirásek jako vzdělaný profesor rozhodně nemínil. Psal dílo vlastenecké, nikoli socialistické.
Vlastimil Vondruška, historik a spisovatel, autor Husitské epopeje
Jednali se mnou totiž jako s Aloisem Jiráskem.
Arnošt Lustig v narážce na zneužití Jiráskova díla i jména
Seriózní spisovatelé, jako Manzoni nebo Jirásek, čerpali plnýma rukama z dobových textů.
Jiří Pelán v doslovu ke knize Umberta Eca Pražský hřbitov
Toto Jiráskovo drama patří mezi české skvosty a nosím je v sobě hezkou řadu let. Když se nyní naskytla příležitost, abych ji režíroval, vůbec jsem nezaváhal. Moc se na tu práci těším.
Igor Stránský, režisér, k uvedení Vojnarky v roce 2016
Mistře Jirásku, učil jste lid čísti, přemýšleti a uvažovati, to znamená připravovati cestu k svobodě, působil jste na jeho city, sílil a utvrzoval jste jeho dobrou vůli, zdroj odhodlání a statečných činů. Zato naplněno je každé české a slovenské srdce vděčností k Vám.
T.G.Masaryk v dopise k Jiráskovým 70.narozeninám
Pan profesor Jirásek věděl, proč to psal, a my mu i dnes dobře rozumíme.
Vlasta Chramostová o Lucerně
V Lucerně je spousta věcí, které pobaví jak dospělého, tak dítě. Obsahuje soubor ideálů, které se do dětí mají vkládat. Lucerny se Národní divadlo nikdy nezbaví. A to je dobře.
Iva Janžurová
Myslím, že Lucerna je hra o povinnosti, statečnosti a lásce. Nemyslím, že by šlo jen o české téma, je to téma obecně lidské. Člověk žije s tím, že má povinnost. Musí dodržet svůj slib a ctít generace, které tu byly před ním. Pro mě je kněžna žena, která žije uprostřed pokrytectví. Je to velmi chytrá žena, která má ráda lidi, ale je citově vyčerpaná a hledá něco, co by jí opět dodalo sílu – a co víc může dodat sílu než láska?
Chantal Poullain
Především si nemohu vzpomenout, že bych v Jiráskově díle četl něco velkohubého, že by tam někdo z plna hrdla hlaholil o národě a hlučně ukazoval na své vlastenectví. Jeho lidé buď dělají s sebou bez řečí a loyálně vojnu, jako třeba Chujava Slimáček, nebo roznášejí knížky a osvětu po kapsách jako páter Vrba. Jsou to neobyčejně skromní a tiší, milí a nenásilní lidé; velicí v tom, jak se drží své pravdy a víry, stateční a houževnatí v obraně, ale nápadně málo agresivní... Jiráskovo srdce není při fanaticích, křiklounech a ctižádostivých kořistnících, nýbrž na straně vzdělaných, osvícených, osobně skromných a laskavých vlastenců. To a nic jiného nám říká a dokládá jeho dílo; nenajdete v něm, co by omlouvalo nebo připouštělo jakoukoliv divokost, demagogickou hlučnost a pěstní právo; žádný nacismus krve a rasy, nýbrž vlastenectví duchovní, na němž spočívá milost lásky a humanity, snášenlivosti a kulturní osvícenosti.
Karel Čapek
Ale řekne-li někdo, že pro něho Jirásek nebo Dickens nebo Gorkij není žádným umělcem, Bůh s ním; o tom se přece nelze přít.
Karel Čapek
Říká-li se krajině kolem Hronova Jiráskův kraj, děje se to plným právem; toho čestného přisvojení je hoden Jirásek i jeho kraj. I když Alois Jirásek náleží celému národu a je jím milován, podržel ve svém celém díle tu skoro přírodní krásu a intimnost svého kraje mezi Brendami a Hejšovinou: kraje nepatetického, naivně otevřeného a mírného, cudného a jemného; kraje, který v dějinách víc lidově trpěl nežli vedl, ale který se tiše a houževnatě udržel v typickém češství na samotném pomezí naší národní oblasti.
Karel Čapek
Pohnutím jsem nemohla Psohlavce dočíst. Nemám dosti zdraví, abych si srdce až do samých hlubin rozryla.
Karolina Světlá
Selské písně a české znělky jsem tvořil v oslnění z Psohlavců.
J.V.Sládek
Psohlavci jsou románem dvojí velké ceny, poetické i kulturní.
Jaroslav Vrchlický
Osoby, které dříve byly skicované, kreslené jednoduchými čarami, nabývají života, dýchají, mluví a cítí, jinak sice než my, ale my cítíme, že jenom tak žíti mohly, jak je autor líčí, vnikáme v jejich boje, zápasy, strasti, touhy, porovnáváme jejich boje se svými a posíleni a očištěni jaksi hledíme klidně v líc svojim dnům.
J.S.Machar
Někde v Anglii i ve Francii by Vám ty věci zlatem vyvážili. Co na tom, že o nás nikdo neví? Pracujeme pro sebe.
J.V.Sládek
Sakra, to jsou leckde kousky, to jsou básničky. Tu a tam slovo moderních poetů – ale jak nekonečně šikovněji užito a jasný obraz budící. Gratuluju. Líbíte se mi.  
Zikmund Winter
Oni si kritikové myslí, že nás proti sobě poštvou. Ale mýlí se. Jiráska mám moc rád.
Zikmund Winter
Jirásek nečiní žádných neuměleckých koncesí, on pozdvihuje, vede, rozehřívá své čtenáře, a ti majíce s autorem city stejné dávají se rádi pozdvihovati, vésti, rozehřívati.
Zikmund Winter
Onehdy bylo v novinách, že Jirásek a Třebízský spolu zápasí o palmu v dějepisné povídce. To se ten kritik náramně mýlí. Třebízský píše srdcem, ale Jirásek srdcem i mozkem. Jirásek tvoří díla umělecká.
Alois Vojtěch Šmilovský
Jirásek byl přítel v pravém slova smyslu, přímý, srdečný, nezáludný, na nějž bylo možné se ve všem spolehnout. Co řekl, byla pravda, nikdy nepřeháněl, ale našemu přehánění, zvláště pronesl-li něco Vrchlický nebo my mladší básníci, srdečně se smával... Smích Jiráskův byl smích dobrého, vyrovnaného člověka.
František Xaver Svoboda
Mluvilo-li se vážně, tu věty Jiráskovy byly plny spravedlnosti a pravdy. Úsudky jeho byly stručné, ale jadrné, životní zkušenosti veliké. Při zdánlivé střízlivosti hořelo v něm neobyčejné zanícení pro poezii.
František Xaver Svoboda
Tisknu vděčně Vaši ruku, za sebe i ostatní, kteří užili rozkoše při studiu postav ve Vašich dramatech. Jsem šťastna, že právě v takové chvíli smím Vám děkovat za všecku Vaši důvěru, za všecku tu krásu cítění, za všecku tu radost z práce.  
Hana Kvapilová
Byl mým učitelem svým příkladem. Neotřesen nepřízní doby a podceněním času, přehlížeje efemérní hesla současnosti a chvilkové módy, šel a pracoval. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem.
Viktor Dyk
Muž ve své velikosti prostý, muž ve své prostotě veliký. Měl úspěchy větší než kdokoliv jiný, nikdy však nebyl naplněn neomylnickou pýchou povýšence. Zůstal prostým synem svého horského kraje, i když byl uctívaným miláčkem svého národa. Čelil stejně přízni jako nepřízni doby, neodvraceje se nikdy od svého úkolu.
Viktor Dyk
Alois Jirásek, toť láska k minulosti. Alois Jirásek, toť práce pro budoucnost. Alois Jirásek, toť vědomí národní solidarity. Alois Jirásek, toť víra, že jediná skutečná realita života je čistý ideál, jemuž sloužíme za pohody i nepohody a jemuž ve svízelích a v příkořích zůstáváme věrni. Jako byl Alois Jirásek příkladem pro nás a pro mne, musí být příkladem pro budoucí.
Viktor Dyk
Mezi proudy budou pomníkem a mezí našeho historického románu. Kdo přijdou nyní, budou míti hezkou práci, aby mohli aspoň u paty jeho pokračovat.  
J.S.Machar
S velkými epickými básněmi má Jiráskova epopej v próze jeden požadavek, jemuž plnou měrou vyhovuje. Dar neobyčejné síly a mohutnosti v evokaci dob zašlých. Tím blíží se skladba jeho skutečně velké eopoeji, která vyjadřuje a objímá celý národ v celé stupnici rozvoje jeho za jisté doby s celým kulturním a dějovým pozadím, s celým bludištěm postav, nakreslených tu letmo pouhým epitetem, tak široce a hlouběji dialogem a líčením, se všemi na oko nepatrnými a zde přece tak důležitými detaily lokálními a kostýmními.
Jaroslav Vrchlický
Tak Tábory nevylíčil dosud nikdo.  
Mikoláš Aleš
Bitva u Lučence není než suchopárná kronika plenivých vpádů hord bratrstva pod panem Jiskrou z Brandýsa, kde je sice mnoho rozčilujícího materiálu nahromaděno, ale to všecko je traktováno širokým, pohodlným, epickým stylem, s jakým se mluví o nejtragičtějších dějinných událostech z kateder učitelských.  
Jiří Karásek ze Lvovic
Není jistě v Čechách epika, který by se mohl postavit proti autoru Bratrstva. Není nikde tolik schopností a nedostatků soustředěno v jedné osobě. Jirásek je prost kriticismu, není analytickým, naopak, není psychologickým, naopak. Jsou výšiny i nížiny v jeho produkci, ba i v jednotlivých dílech nejsou části rovnocenné. Ale všechny, i ty slabší, mají ten jeho široký dech, onu epickou sílu, která nehloubá, nýbrž mocně a nerušeně proudí vždy dále a dále. Neklidná krev vře v žilách vůdců a žoldnéřů, vše je jediný pohyb a vír, který se šíří od vesnice k vesnici, z domova na cizí půdu. Toto rozvíření charakterizuje práce Jiráska, i tím fatálním koloritem, který leží na všech těch měnivých a neklidných scénách s tou předtuchou ponurého konce trpké tragédie, v kterou se toto drama promění,
Viktor Dyk
Je dobře, že prokazujete smysl i pro tragické stránky českých dějin.
Jan Neruda
Bitva u Lučence je pro nás, Slováky. A lid dosud nemám ani tušení. Co by měl za duchovní radost, kdyby ji mohl číst. Lid ani netuší, co za poklad literární v ní vězí.
Vavro Šrobár
Hrou Emigrant stanul poprvé Jirásek na výši svých historických skladeb románových, poprvé i na jevišti zasáhl v nejvlastnější smysl a osud našeho bytí.
Jaroslav Kvapil
Touto kronikou objevil jste nový svět.
J.S.Machar
Zvířátko jsem ondy viděl:
hlava malá, tělo velké, nekonečný ocásek,
říci jsem se to hned styděl,
ale zdá se, že je to náš veleplodný Jirásek.
Jan Váňa - epigram na A.Jiráska
Klady i přednosti autora cele působí v přítomnosti, všecky vzněty i podněty slovesné, umělecké, národní, které jsou v něm obsaženy, stravují se a vyčerpávají již dnešním čtenářstvem.
F.X.Šalda
U nás je Jiráskův nejčistší umělecký čin, který bude hřát a svítit svou vnitřní lahodnou vroucností, až rozprysknou se jako pestré bubliny jalové kejklířské triky leckoho domněle nejmodernějšího.
F.X.Šalda
A je to k smrti smutné, pomyslíte-li si, že o základní otázce moderního člověka nedovedl vám spisovatel, kterého pokládají za největšího českého prozaika, říci nic více, než co říkají úvodníky tzv.národních našich deníků politických.
Viktor Dyk
Jedno jest nepochybno – udeřila hodina, v níž také ten, kdo Jiráska jako umělce a básníka přijímal vždy s výhradami, přimyká se k němu vděčně jako k učiteli národní energie a národní víry.
Arne Novák
Oj, venkovské děvče poddanské, z rodiny kacířské, přijde do utrakvistické rodiny pražské, naivní, prostinký, chudičký románek tajené a zakřiknuté lásky se synem, studentem, této rodiny, je Temno. Velké umění to není.
Arnošt Procházka
Temno korunuje Jiráskovo dosavadní dílo tím, že se nadmíru poučenému vypravěči podařilo skloubit detaily a epizody, jindy odstředivé, v pevnou stavbu. I v Temnu jsou však místa slabší (románek Helenky a Jiřího usvědčuje autora, že se vyhýbá tragice). Zalíbením v polohách a postavách středních je Jirásek protinožcem barokní doby, libující si ve vypjatých polohách. Ve vylíčení kulturních poměrů oceňuji utajený a delikátní proces prvotního vznikání kultury rokokové z baroka.
Arne Novák
Jako je nemožné každému českému člověku nepročíst Palackého, tak je nemožné minout Jiráskovo dílo. Zavál nás všechny duchem minulosti tak uchvatitelsky, dal nám poučenou tak trvalou a výstrahu tak naléhavou, že jejím pásmem musí projít každý Čech hodný tohoto jména, chce-li si úzký prostor přítomnosti rozšířit o prostor velkých zmrtvělých předchozích pokolení od nejdávnějších dob a chce-li určit a zajistit i všem příštím budoucím. Spisovatel Jiráskova rázu nerodí se v národě často a mnohokrát. Kdyby bylo možné promítnout všechna ta úchvatná dějová pásma, všechny ty beletristicky obchvácené kraje a všechny ty nesčetné oživené podoby našich lidí všech věků ve film, byl by to film jedinečný. Před naším zrakem by procházelo ve vzrušené barvitosti a výrazné tvárnosti všechno to, co šlo naší celou zemí a lomcovalo naším celým národem. Pochybuji, že by byl v kterém národě umělec, aby takto nasál v sebe cele jeho nejhlubší a nejprostrannější náplň a aby toto vše doprovodil tak starostlivým výhledem v naši přítomnost a budoucnost. 
Albert Pražák
Temno by jistě našlo zvláštní pochopení v protestantských kruzích anglických, jimž naše velkolepá, byť bolestně tragická tradice náboženská není nikterak neznámá.
O.Vočadlo, anglista
Pro celé jednání stran Nobelovy ceny by měly být pořízeny kvalitní a nové překlady Jiráskových děl, aby Nobelova porota nemusela z těch několika překladů, o nichž pochybuji, že jsou dobré, posuzovat Jiráskovo místo v literatuře.
Antonín Sova
V Husitském králi dorůstá Jiráskova epika tragiky, jaké bývalo vždy u něho pořídku. Vidím vzácné ovoce stáří, ba již kmetství, jehož stopy jeví se jinak v Husitském králi i méně příznivě, kompozicí uvolněnou, opakováním starších motivů apod. Ale budiž kmetu, jenž se odvážil skladby mnohadílné, přáno, aby i tentokrát dozpíval písničku, kterou zanotil!
Arne Novák
Postava Palečkova je jedna z nejzajímavějších ukázek Jiráskova umění historického. Je to firgura rázovitě česká, pravé zosobnění mravního svědomí českého, jehož kritika současných událostí ve formě vtipu, často velmi žehavého, ostře osvětluje situaci. Je to glosátor doby, jenž jako šašek mohl mluvit peprnou pravdu i tam, kde jinak bylo by se muselo mlčet.
R.Urbánek
Dílo Jiráskovo jest svými některými kvalitami jistě pomník, ale obávám se, pomník uzavřený a mrtvý, a bude spíše překážkou než jiskrou zažehující nový život.
F.X.Šalda
Každý, kdo se pokouší dokazovat, že Jirásek velký umělec nebyl, koná práci velmi marnou.
Julius Fučík
O Jiráskovi nelze říci, že duši a srdce nosí na dlani. Je hodně uzavřen. Není člověkem, který především sám o sobě mluví, nepatří ke spisovatelům, kteří nejraději vykládají o své práci. Žil tiše, tvořil, psal, aniž se sdílel. Ani mezi nejdůvěrnějšími nitra svého tuze neodhaluje. Tíží-li jej nějaká starost přespříliš, dotklo-li se ho něco zvláště těžce, zmíní se, posteskne, třeba i rady žádá, ale hned dodává – „Tak dost o sobě, odpusťte, že jsem vás tím trápil – a teď o ničem jiném“. Stýkáme se 33 let. Před 10 lety mi napsal: „Čtu, že za 23 let našeho přátelství nebylo mezi námi nic nedobrého, ledaže někdy já byl na chvíli dráždivější.“ 
K.V.Rais
V našem milém Jiráskovi jsem vždycky ctil oddaně a bez závisti jeho veliký odkaz literární a plně oceňuji vůdčí místo, které prací svou opanoval. Jako člověka vážím si ho stejně jako spisovatele, pro jeho bodrou, přímou povahu, a mám ho opravdu rád.
František Herites
Alois Jirásek je z těch vzácných velikánů, kteří okouzlují svým dílem i svou osobností.
Jiří Guth-Jarkovský
Říká-li se krajině okolo Hronova Jiráskův kraj, děje se tak plným právem. Toho čestného přisvojení je hoden Jirásek i jeho kraj. I když Jirásek náleží celému národu a je jím milován, podržel ve svém díle tu skoro přírodní krásu a intimnost svého kraje, kraje nepatetického, naivně otevřeného a mírného, cudného a jemného.
Karel Čapek
Lusknul jsem si prsty, když jsem si přečetl Vaše dílo. 
Svatopluk Čech
Jiráskovo dílo je tak působivé, protože z něho mluví nejryzejší člověk, který nikdy nepřestal věřit v člověka a v život. Jirásek zná život se všemi jeho propastmi a temnotami, se vším hrozným zoufalstvím, které bere každou víru a naději. V jeho díle vystupují lidé, kteří nezasluhují jména člověk – a přece Jirásek věří v člověka i život. 
Miroslav Hýsek
Marně hledám, Mistře, v houšti světového písemnictví dílo obdobné. Zajisté, všichni národové mají sbírky svých pověstí. Ale vy, básníku, nezůstal jste pouhým novodobým vypravěčem vybraných pověstí. Zlidštěním a zdemokratizováním svých mýtických, bájeslovných a legendárních předloh ukul jste vědomě knihu-zbraň.
František Kubka
Svou Lucernou dal Jirásek českému divadlu dar nejkrásnější. Lucerna se stala jednou z nejmilejších her na našich jevištích. Opravdu působí jako stará lidová píseň, kterou je milo poslouchat. Její melodie hřeje naše srdce a omamuje vůní naší země, líp a mateřídoušky. Je prostá, krásná, průzračně čistá, plná poezie a lidového humoru. A právě ten bezprostřední humor je na ní nejkrásnější. 
Zdeněk Štěpánek
Lucerna patří ke klenotům naší národní kultury stejně jako Smetanova "Prodaná nevěsta" nebo "Babička" od Boženy Němcové.
Tomáš Töpfer
Vaše díla mne pronásledovala celý školní věk. Byl jsem nucen obstarávat si "obsahy" povinné při hodinách českého jazyka i velmi nekalým způsobem. A dnes se Vám musím přiznat: z Vašich knížek jsem dočetl do konce snad jen Staré pověsti české. Averzi k Vašemu dílu podtrhla také inflace Vašich knížek na knižním trhu v době, kdy jsem vyrůstal. Místo clifftonek a indiánek, které jsem musel pracně shánět, se to všude hemžilo jen Vámi. Já vím, ale vím to až dnes - tenkrát jsem to nevěděl - nemohl jste za to. Nemohl jste za poněkud scestné názory profesora Nejedlého, nemohl jste za to, že jste byl ve jménu ideologie vlastně zneužit ... V té době jste dávno odpočíval na hřbitově ve svém rodném Hronově ... Už Vás mám velmi rád. 
Josef Dvořák
Lucerna je česká proto, že její autor dokázal svou uměleckou sugescí atmosféru českosti stvořit, povýšit ji do vrcholné roviny hodnot a tak ji zafixovat v myslích publika už několika generací…Jirásek je velký jazykový modernista, větší,než mnohý z jeho modernistických a postmodernistických kritiků a odmítačů.
Alexandr Stich
Šaldovy výroky o Jiráskovi v sobě obsahují evidentní dílčí rozpory. Něco lze chápat jako produkt přirozeného kritikova vývoje, ale ne všechno. Šaldovy texty vypovídají spíše něco podstatného o něm samotném. Šalda vždy žárlivě střežil svou absolutní nezávislost, vnitřní samostatnost a nekonformnost. Roku 1918 se Jirásek náhle stal součástí ideologie nového státu – Šalda takovou hromadně šířenou ideologii nesnášel a útoče na Jiráska, útočil především na to, co se dělalo z Jiráska, s Jiráskem a kolem Jiráska. Toto osobnostní zanícení a schopnost směšovat dílo o sobě a dílo jakožto znak mimoliterárních, obecně společenských hodnot, zavedly Šaldu tu a tam do poloh, kdy soud o literární hodnotě samé byl posunut nebo deformován. Není to žádné neštěstí – pokud se Šaldových výroků a soudů nezmocní jeho pouzí opakovači a rozmělňovači, kteří se papouškováním dílčích výroků vyvazují z povinnosti i potěšení dílo, které leží před námi, znovu číst, promýšlet a interpretovat.
                                  Alexandr Stich                                  

 Myslím, že patří k těm nemnohým šťastným, kteří neměli nikdy žádného boje ani s sebou, ani s lidmi, ani s okolnostmi, kteří nemuseli zápasit ani o chléb, ani o uznání, nýbrž se mohli hned od počátku věnovat plodné práci, a věnovali se jí.

Josef Holeček

Co ho znám, Alois Jirásek vždycky byl stejný: tichý, skromný, ústupný, šlechetný, nadšený, neúnavně pilný. Neznám ho jinak, než jako celou, vyrovnanou povahu.

Josef Holeček

 Jirásek jako člověk byl povahy vzácné, ryzího srdce. Kdo Jiráska poznal v jeho mužné přímosti a přec něžného a do krajnosti soucitného, kdo poznal ho v jeho lásce k trpícím a strádajícím (zvláště nuzní synové Slovače neodcházeli od něho nikdy s prázdnou), kdo uznal jeho štědrost na účely lidumilné a národní, i jeho vroucí vlasteneckou mysl, musil si ho zamilovat.

litomyšlský učitel Otto Popler

Děláním ohníčků a pečením brambor to začínalo a končilo potyčkami, které by každý nezasvěcený měl za skutečné rvačky. I tu Jirásek vynikal. Tělesnou silou a obratností nás předčil a nezřídka všecky ostatní zahnal na útěk. Doopravdy byl poražen jen jednou. Jindy vždy vítězil. Oháněl se holí zcela podle šermířských pravidel a strefovat se šiškami a kaštany uměl, že jsme nad tím leckdy trnuli.

Jiráskův přítel z mládí František Wenig

Byl jsem postižen urputnou nervovou chorobou. Počal jsem chodit na Karlov, kde v zátiší těch málo hostů mně bylo snesitelně. Jestliže jsem seděl zadumán a poddával se děsivým myšlenkám, byl to Jirásek, který mne jako ze sna vyburcoval přátelskou domluvou a nutil účastnit se hovoru. Této zvláštní Jiráskově pozornosti přičítal jsem rychlejší uzdravení, což mám a budu mít vždy na paměti.

Jiráskův přítel z mládí Roman Nejedlý

 Do Litomyšle přijel všem nám mladým milovaný dr. Karel Sladkovský. Zde byla příležitost k malé demonstraci proti konzervativní Litomyšli. Večer jsem zapálil před Sladkovského bytem velký bengál. To už bylo pro staročeské otce města mnoho. Došlo k vyšetřování a zle by se mi vedlo. Horlivou přímluvou mých příznivců a - jak jsem se doslechl - i Aloise Jiráska, stojícího vždy na krajním liberálním křídle, byl jsem potrestán co nejmírněji. Spravila to důtka...

Jiráskův žák Julius Stoklasa