Životopis Aloise Jiráska

(s využitím monografie Jaroslavy Janáčkové, Melantrich, 1987)

 

23.8.1851
narodil se v Hronově jako čtvrté dítě z 8 rolníka a pekaře Josefa Jiráska (1822-1901) a Vincencie, rozené Prouzové (1821-1887)
1854
požár v Hronově v blízkosti Jiráskova rodného domku – nejstarší Jiráskova vzpomínka z dětství
1857-1862
navštěvoval hronovskou jednotřídku

1863-1867

absolvoval nižší gymnázium při klášteře benediktýnů v Broumově - při studiu měl potíže s matematikou, pouze v dějepise a přírodopise vynikal

1866

prusko-rakouská válka – přes Jiráskův Hronov i Broumov se přehnala vojska – tehdy poprvé uviděl zblízka raněné, umírající a zmrzačené, rozmlouval s vojáky, snažil se pomoci trpícím, chtěl pochopit a poznat smysl toho všeho

1867-1871
studoval královéhradecké gymnázium, které zakončil 22.7.1871 maturitní zkouškou – s gymnáziem se rozloučil básní:
„Štěp mladý, starostlivou rukou pěstovaný
v strom dorůstá a žádá sobě jiné půdy,
by mohutněl a korunu v šíři rozložil.
Byl dříve sláb a mnoho péče bylo třeba,
teď zesílil a sám chce jiným sloužit stínem,
a mnohým plodem splatit péči úsilnou!“
1871
ve Světozoru byla ještě před maturitou otištěna první Jiráskova báseň - Žena podloudníkova, vstoupil do Akademického čtenářského spolku (vlastnil cca 12.000 knih) a začal bydlet v Praze, Liliové ulici 220
1871-1874
navštěvoval pražskou univerzitu (filozofickou fakultu, předměty: obecné a rakouské dějiny, zeměpis, pomocné vědy, archeologie, dějiny umění, dějiny a historie hudby, dějiny starověku, klasická archeologie, české dějiny, všeobecná estetika, slovanská filologie, psychologie, morální filozofie)
během studií navázal přátelství se svým učitelem, spisovatelem a historikem, V.V.Tomkem a díky posluchači medicíny Josefu Thomayerovi (svému příteli) se dostal do kroužku, k němuž patřili M.Aleš, E.K.Liška, V.Levý, J.V.Myslbek, A.Chittusi apod.
Jirásek byl ve 2.,3. a 4. semestru osvobozen – vzhledem k tíživé finanční situaci svých rodičů – od kolejného. Sám píše:
„Příjmu mám 8 zlatých měsíčně… Žiju ode dne ke dni jako lilium v poli a pták v povětří – ale starat se musím..“
celou dobu studia v Praze nosil jeden kabát a vystřídal několik podnájmů, když obdržel honorář za nějaké kondice, mohl si dovolit posezení v hospodě, kde podávali největší roštěnou v Praze, chodil do kavárny v Husově ulici (U Sokola), Staroměstské kavárny, Národní kavárny na rohu Vodičkovy a Školské a do Unionky.
1872
v radikálním časopise Svoboda vydal své nejlepší básně – U rakve dělníkovy a Při exekuci:
„Tu čtěte v jeho tváři vráskovité,
na jeho ruky hleďte mozoly.
A dozvíte se o tom věrném srdci
a slzou skropíte tvář mrtvoly.
Svou bědnou vlast miloval nade všecko,
jí vychovat chtěl dobré, věrné děcko,
jí zasvětil své ruky mozoly“
8.6.1872 a 17.6.1873
hrál v pražském Novoměstském divadle
Srpen 1873
dopsal povídku Poklad, vydána Ottovou lacinou knihovnou
„Zapadly lesy do sněhu – je smutno jim.
Sníh pokryl potok v ouvale – i se chvojím.
O lesy křídla opřelo již zášeří
zastíní mlhy – jezero však nezčeří.
Dol mrtvý – ztuhlá jeho líc.
Šat bez chvění – nad lesy vzešel měsíc bled jak vzpomnění“
„Duši přišlo smutno, vzpomínání,
že ta láska také odkvétá!
Radost vůkol, v horách ozývání,
venku sám je smutný poeta“ (Jiráskova báseň z této doby)
1874
vyšly jeho povídky Viktora a V sousedství (později je vyřadil z děl vydávaných ve svých Sebraných spisech)
19.5.1874
zemřel básník Bohdan Jelínek, Jiráskův přítel
1874-1888
působil jako středoškolský profesor na c.k. gymnáziu v Litomyšli, nejprve jako suplent s platem cca 50 zlatých měsíčně – tehdejším ředitelem byl Antonín Tille – v učitelském sboru byl i spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský
1875
napsal román Skaláci
„Boj sedláků byl bránění se týraného zvířete – proto nezvítězili – drsný řezník porazí snadno ovci – je to zaťatá pěst, jež se pozdvihla, aby udeřila toho, jenž týral – pěst bezbranná, tím úchvatnější“ (Jirásek)
1876
rozhodl se, že bude psát historickou beletrii
4.7.1876
složil zkoušky z dějepisu, zeměpisu a českého jazyka na filozofické fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandovy, a byl tedy uznán způsobilým pro výkon učitelského povolání (v hodnocení se píše, že v ústní zkoušce z latiny a řečtiny obstál, hbitě překládal z němčiny, zato v českém jazyce jen stěží dovedl odpovědět tak, jak toho zákon žádal)
1876
navštívil poprvé Chodsko, přestěhoval se v Litomyšli z dolejšího náměstí na hořejší, do domu č.112, domácí mu byla Anna Wildrová, která mu mnoho vypravovala o minulosti města
1877
začal psát povídku Na dvoře vévodském - dcera náchodského regenschoriho se jmenuje Mařenka Podhájská (tedy jako budoucí Jiráskova žena)
1878
seznámil se s Marií Podhájskou, budoucí ženou
„Utěšený zjev mladičké, sličné dívčiny okouzlil mysl, jímal srdce. Nastaly tiché převraty, pak chvíle rozhodnutí.“ (Z Jiráskových Pamětí)
„Vidím Tě v kuchyni, v pokojíčku žehlící, odpoledně šijící a nejraději, nejdéle stanu tam u okna, v tom milém koutku, a zase jdu s Tebou parkem, sedím s Tebou u studánky..“
„Má milá Mařenko, Tys mým světlým paprskem, mou nadějí, pro Tebe chci pracovat, po nejvyšším dychtit a Ty budeš mou palmou stinnou.“ (Z Jiráskových dopisů)
1878
Světozor otiskl povídku Filosofská historie – Jirásek vzdal hold nejen Litomyšli, ale i Máji K.H.Máchy
1879
poprvé se projevila oční choroba – celý život poté bojoval se slabým zrakem
12.8.1879
oženil se s Marií Podhájskou (1859-1927) (její otec svatbě nepřál, a proto rodinu několik let nenavštěvoval), měl s ní celkem 7 dětí - Boženu (1880-1951, provd.Jelínková), Marii (1881-1885), Ludmilu (1885-1973), Miloslavu (1886-1971, provd.Pragerová), Zdeňku (1889-1975, provd.Tříšková), dvojčata Magdalenu (1890-1954, provd.Duchoslavová) a Jaromíra (1890-1933)
1879
přestěhoval se se svou ženou do vedlejšího domu, který sousedil s domem "U rytířů", napsal Ráj světa a U Rytířů, vyšly první romány z doby husitství, Slavný den a Konec a počátek o vzniku Jednoty bratrské
„Mnohé by se nám na Českých bratřích nelíbilo, jejich temný názor o světě, v němž umění nemilováno, ale…“ (Jirásek)
1880
prodělal tyfus, dosáhl na definitivu a byl mu přiřknut titul „profesor“
19.9.1880
seznámil se s hluchým Bedřichem Smetanou
1880
na čtyřech místech Litomyšle vybuchly petardy a na nárožích se objevily protirakouské letáky – jeden ze studentů-organizátorů byl sice zproštěn viny, ale byl i Jiráskovým hlasem vyloučen ze školy (Jirásek to vysvětloval tím, že by jeho skutek mohl být nebezpečným vzorem pro ostatní žáky – ostatně Jirásek svým založením i dílem byl vždy proti jakémukoliv bezhlavému buřičství a násilí, navíc v té době ještě neměl definitivu a sám byl pod drobnohledem kvůli svému stylu výuky a spisovatelské činnosti)
10.6.1880
narodila se nejznámější Jiráskova dcera, Božena, provdaná Jelínková, osobitá malířka, od roku 1905 manželka známého básníka, překladatele a kritika Hanuše Jelínka (zemřela 5.9.1951 v Hronově)
1880-1881
napsal Poklad, Na hranicích, Divý rod, Na staré poště a Sousedé
1882
podnikl další cestu na Chodsko
1882-1886
vycházel povídkový minicyklus Černá hodinka, plný málo utěšených příběhů s převládajícími hořkými zážitky
1883
vyšel román V cizích službách a Hejtmanská sláva
„Němci se perou, Čechové, půjčte vlasy“ (staré přísloví)
1884
prvně vyšli Psohlavci
„Byl rok a den nato, poslední do určité lhůty, Lomikar dal připravit hostinu a sezval své přátele, aby s nimi prohýřil noc. Když bylo po hostině a již se pilo víno, opřel se Lomikar o lenoch vycpané sesle a povídá se smíchem: Ha, ha, Kozino, rok a den je a jsem pořád zde! To dořekl, zčernal, svalil se na zem a víc nevzdechl.“ (z románu)
Slovo „psohlavec“ bylo původně u domažlických Chodů nadávkou, až později dostalo kladný význam. J.Š.Baar byl natolik zaujat románem Psohlavci, že svoji literární činnost zahájil pod pseudonymem Jan Psohlavý.
1884
uveřejnil kompletní Povídky z hor
1885
zemřela jeho dcera Marie (ve 4 letech):
„Jsem pořád v neladu, do práce nebylo pomyšlení. Nejde mi to nějak, ač nyní již mysl je klidnější. Chvilemi ovšem, tak v samotě, nebo doma v rodině napadne mne to, až úzko. Ale dost už…“ (Jirásek)
23.8.1885
konala se mohutná Kozinova slavnost
1885
navštívil Drážďany, slavnou galerii výtvarného umění
1885
vyšly povídky Maryla a Zemanka
„Opravdu selanka a žádná snad selhanka o zlatém věku, ani o zpěvných, roztoužených pastýřích“ (ze selanky Maryla)
1886
v Lumíru byl otištěn román Skály
„Abychom v protivenstvích strachem neschli, nýbrž se zelenali jako strom odvahou a nadějí, abychom chyby své poznali a pevně stáli“ (Jirásek)
1886-7
ve Světozoru začal vycházet třídílný román o počátku husitství Mezi proudy
V jednom cyklu byl Václav IV. pojímán jako vzor spravedlivého vládce, v druhém pak jako výplod všech nectností. Teprve romantičtí spisovatelé, hledající inspiraci v minulosti, oba uvedené okruhy spojili v jeden celek a vytvořili z nich obraz panovníka, jehož rozporuplnost odpovídala soudobým představám o literárním hrdinovi.“ (Jirásek)
Ale tak se vám vyznám, že jsem těžce nesl úplnou lhostejnost a nevšímavost k práci tak obsáhlé. A tak jsem se v duchu ustanovil, že kdyby věc byla rozhodně dobrá a včasná, že by ji takový osud nemohl stihnout. Ale myslím, že obecenstvo i kritika tak staré věci už nechce. Odpadla mi všechna chuť na pokračování, na které jsem se kdysi těšil a maloval si je ve velkých rozměrech. Myslil jsem, že národ husitů měl by mít obraz své nejslavnější doby. Snad napíšu jeden obraz o sobě z těch časů, ale víc sotva.“ (Jirásek)
1887
projel jižní Čechy
12.2.1887
zemřela mu jeho milovaná matka Vincencie, roz. Prouzová (nar. 1821)
1888
získal učitelské místo na gymnáziu v Žitné ulici – odstěhoval se již natrvalo do Prahy
„Jsem tu – v Litomyšli – po několik let sám a sám a takové duševní robinsonství někdy velmi člověka tísní…“ (Jirásek)
1888
vyšla povídka Na Ostrově, jmenován čestným měšťanem města Hronov
1888
napsal román Záhořanský hon - Zahořany si Jirásek vymyslel – jméno vycházelo vstříc příběhu o lidech, kteří zahořeli láskou či hněvem – o těch, kteří jako nespravedliví shořeli a jako spravedliví dál planuli a hořeli – ať už pro milé ženy či pro umění, anebo pro obojí současně
11.9.1888
rozloučil se s Litomyšlí
„Pohnut až k slzám děkoval jsem a řekl, co srdce cítilo, že Litomyšl se mi stala druhým domovem.“ (Jirásek)
1888-1899
bydlel v Hálkově ulici 6 v Praze
1888-1904
psal románovou kroniku F.L.Věk
„F.L.Věk není žádný autobiografický román, v románu není zpodoben spisovatel Hek“ (Jirásek)
1890
uveřejněny povídky Do Němec, Na Ostrově a Sobota, jmenován čestným občanem města Litomyšl
 „Každý myslí, že má pravdu. A já si myslím, že je nejlíp dělat dobře a nikomu neubližovat“ (z povídky)
1890
začaly vycházet Jiráskovy sebrané spisy
1890
zvolen členem České akademie
„Šel jsem navečer z domova pracovav až přes sedmou. Na Spálené ulici jsem potkal skladatele Antonína Dvořáka. Gratuluju, jste zvolen, zvolal na mne. Z 18 hlasů jste dostal 17.“ (Jirásek)
1890
v Národním divadle měla premiéru venkovská hra Vojnarka
1890
vypravil se do Kostnice a do Itálie
1890
vyšla knížka pro mládež, specifický cestopis o cestě z 15.století Z Čech až na konec světa
1891
v ND byla poprvé uvedena historická veselohra Kolébka
1893
poprvé vyšla románová epopej z doby husitství Proti všem
„Proti všem vyšlo ve Zlaté Praze a napřesrok vyjde knižně. Pracoval jsem upřímně a dělal jsem, co jsem mohl při škole a nedostatečném zraku.“ (Jirásek)
„Proti všem kritikové zřezali až běda. Ale to jsem čekal.“ (Jirásek)
„Proti všem není lehounkou kudrlinkou neb pochoutkou, která by se po čaji rozplizla na jazyku, je zrnité a těžké jako ty vozové hradby husitské“ (Jaroslav Vrchlický)
1894
dopsal Staré pověsti české
„Tyto povídky bych nerad odbyl jen tak mimo, aby nebyly jen tak jako odpadky. Mám to za příliš důležité… Jedno bych si však předem vymiňoval, aby nebyla bubnavá a křiklavá reklama, vyhlašování podobně. Bude-li věc dobrá, při slušném ohlášení dojde také odbytu..“ (Jirásek)
1894
v ND byla premiérována hra Otec
„A co jste dětem udělal, to máte navíc, to si dejte pod hlavu“ (ze hry)
1896-7
procestoval Slovensko a Uhry (Košicko, Spišsko, Pováží, Tatry aj.)
„Myslím na Vás a večer se mně po vás stýská. Nesměj se, že právě večer. Za dne jsem zapřažen samým díváním, pozorováním, zapisováním. Ale navečer, když je pokoj, jsem s vámi všemi, má stará a vy mé milé děti. Pod Kriváněm jsem utrhl Lidušce odrůdu známé květiny do herbáře, ale špatně se mi usušila.“ (Jirásek)
„Ze Slovenska jsem se šťastně vrátil. Vzpomínám na ty končiny často a ještě teď, ač už jsem skoro čtrnáct dní doma, zdává se mi o nich! Ale ty poměry tam!.“ (Jirásek)
Jedl jsem plněnou papriku, halušky, jsou tu melouny. Na tom jarmarce jsem koupil Antonínovi uherskou dýmku, ale už jsem ji zas ztratil. Jsem zdráv a spím líp než doma.“ (Jirásek)
1896-1908
redigoval obsáhlé ilustrované dílo Čechy vydávané J.Ottou
1897
obdržel tzv.ruskou cenu za drama Emigrant
1899-1903
bydlel v dnešní Rumunské ulici
1900
cestoval do Bledu
1903-1930
bydlel v Praze na rohu Resslovy ulice a nábřeží
 „Povšimla sis jistě na obrázcích ostrůvku s kosteličkem. Jede se tam po loďce. V tom kostelíčku si každý zazvoní, taková to už pověra, a co si přitom pomyslí, to se mu prý do roka vyplní. I zazvonil jsem si také a přál jsem si, abys byla náležitě zdravá, aby Tě choroba přestala už nadobro zlobit“ (Jirásek)
1896-1903
pracoval na kronice U nás
„Jako vlny v proudu, tak v životě odchod a příchod, a v tom je stálost“ (z románu)
„V úvodě chci říct – nemá to být povídka o nějaké osobě či několika, ale obrazy celého kraje, moderní kronika. Práce velmi nesnadná jednak pro svůj rozsah, jednak pro to nebezpečenství, aby se to nezvrhlo.“ (Jirásek)
„Spisovatel se cele pohříží do života člověka prostého, ukáže jeho denní, všední shon, dřinu a práci, starosti a utrpení, nemoci i umírání, zavede nás na schůzky, besedy, zábavy a slavnosti, jak rok a léta běží a míjejí, ale v tom bezoddyšném shonu postihuje souvislost nejen časovou, ale i příčinnou, postřehuje smysl a pokrok života, a tak vidíme, jak se život hýbe“ (dobová kritika)
"Nová kronika bude hřát a svítit svou vnitřní lahodnou vroucností, až rozprysknou se jako pestré bubliny jalové kejklířské triky leckoho domněle nejmodernějšího." (F.X.Šalda)
„Touhle kronikou objevil jste nový svět.“ (J.V.Sládek)
1898
v ND měla premiéra hra Emigrant
1899
začala být publikována trilogie Bratrstvo
„Jsem rád, že mohu Ti (Heydukovi) připsat dílo jednající na půdě slovenské, na Slovensku, dnes ubohém, jež Tvůj zpěv nám znovu přiblížil, živě a dojímavě na ně upomenul a ochablé svazky k němu pomohl utužit. Kéž by dílo mé jen zčásti alespoň dosáhlo takového ohlasu.“ (Jirásek)
„Psychologické umění Jiráskovo v obrazu věrné zrádkyně Márii dostoupilo svého vrcholu, vytvořivši tuto složitou a opravdu tragickou bytost ze samého varu časového cítění na pozadí bratrského úpadku.“ (R.Urbánek)
„Drsní vojíni, dychtiví víru, zmatku a bitev, holdující a hubící zboží, dobrodruzi toužící po moci, ne už ve službách ideje – jistě moment národní tu byl podružným – ne už ve službách náboženství, ale hnáni bizarním pudem a slavnými válečnými tradicemi. Neklidná krev vře v žilách vůdců a žoldnéřů, vše je jediný pohyb a vír, který se šíří od vesnice k vesnici, z domova na cizí půdu. Toto rozvíření charakterizuje práce p.Jiráska, a tím i fatálním koloritem, který leží na všech těch měnivých a neklidných scénách s tou předtuchou ponurého konce trpké tragédie, v kterou se drama promění“ (Viktor Dyk)
1900
otištěna povídka Balada z rokoka
1900-1921
stal se členem redakční rady časopisu Zvon
1901
premiéra veselohry M.D.Rettigová v ND, jmenován mimořádným členem Královské české učené společnosti
1903
první uvedení historické hry Jan Žižka v ND
1904
premiéra historického dramatu Gero v ND - Jiráskovo nejdrásavější drama o nesvornosti a prodejnosti slovanských feudálů, jejichž vinou se do poroby a otroctví dostal celý národ, slovanští Polabané
„Život, všecko za vás dám, Však jedno chci a jedno ještě slyšte. Vy jste šli proti Němcům vždycky různo a oni, ať Sas, Bavor či Šváb, proti nám vždy v jednom šiku. U nás je různivost, u nich je jednota. Tak jak jsou, vítězí, tak jak jsme my – ohh. Běda, nebudeme-li jako oni tvrdí a svorní“ (ze hry)
„Jirásek chtěl touto smutnou hrou poučit i své nejbližší krajany a dát jim obraz dávných hádek a sporů. Mnohem více než rozlehlý epos působí hra a její hluboce dojímavé děje“ (lužicko-srbský kritik M.Andricki)
1905
první uvedení pohádkové hry Lucerna v ND
„Je to český Sen noci svatojánské, čistě český, nasycený kouzly naší přírody a výtvory obraznosti našeho lidu“ (dobová kritika)
1908
v ND premiérována hra ze současnosti Samota
„ A nepamatuje-li si národ, čím byl, nezná-li svých práv, zapomene-li na křivdy na něm spáchané, nepohne se mu ani krev, ani žluč, bude mdlý, chmýří,nic, žádný hněv a vzdor, žádná vytrvalost, nic, leda otročina, bláto.“ (Jirásek)
1909
poprvé uvedena v Plzni pohádková hra Pan Johanes, Jirásek odešel do penze
1911
v ND uvedena poprvé historická hra Jan Hus
"Uzrálý básník nalezl cestu k tématu Jana Husa teprve tehdy, když zvládl sám veškerý pramenný materiál tak dokonale, že jej dovedl používat málem lépe než samotný Palacký. Janem Husem vytvořil Jirásek dlouho očekávané monumentální drama o Janu Husovi." (F.M.Bartoš)
1912
dokončil své paměti
1913
poprvé vyšel Jiráskův vrcholný román Temno - Temno znamená mnohem víc než rekatolizaci a náboženský útisk - temná je v Temnu každá slepá víra v autority, sugerovaná člověku orgány moci, temná je víra v zázraky, temná je každá nesnášenlivost, temná je snaha přizpůsobených vymýtit každou nepřizpůsobivost, byť třeba navenek neprojevovanou, v hudbě, sochařství a stavitelství evokuje Temno trvalé hodnoty, jež pobělohorské Čechy předaly národu a světu
„Pohleďte na to lidstvo, tady kolem a dole v ulicích, na mostě. A všecko teď pravověrný lid. Tři sta let to trvalo, rozvažte si, tři sta let! Husa spálili, ale duch toho slepýše strašil pořád. Teď už je přemožen. Ty zbytečky v horách nevydrží, budou jako sníh na slunci“ (páter Koniáš z Temna)
„Jedno je přitom pro Jiráska charakteristické – při veškerém smyslu pro historickou věrnost, ač jinak věrně zachycuje dobu, její cítění a myšlení, vyhýbá se Jirásek pečlivě jednomu, z důvodů lidských, tkvějících v jeho povaze, ale jistě i z uměleckého krasocitu – nikdy se totiž nedotýká nelidského způsobu, jímž soud světský a misionáři sami vynucovali si na nešťastných obětech zapření své víry. Historická osoba jezuity Firma je zdokumentována jako člověk, který svými ostrými hřeby okutou obuví šlapal při výslechu obětem na nohy – Jirásek se o tom zmíní jen letmo, a to zmínkou, že tentokrát P.Firmus okovaných střevíců nemá“ (dobová kritika)
„Jedno je nepochybné – udeřila hodina, v níž také ten, kdo Jiráska jako umělce a básníka přijímal vždy s výhradami, přimyká se k němu vděčně jako k učiteli národní energie a víry“ (Arne Novák)
1914
premiéra historické hry Jan Roháč v ND
„Nižádné smlouvání, nižádné smíření s tou šelmou krvavou a zlořečenou! Až do poslední krve vylití!“ (ze hry)
„Jirásek se držel velmi houževnatě a přesně dané historické látky. Hledal a vyzdvihoval dramatické momenty, které hýbají dějem, vynechává bitvy, ohně, popravy, a soustředil své drama na zápas představitelů dvou světů, na drama českého vzdoru. Veliká mravní síla je na straně Roháčově, jenž na konci hry dorůstá rysů tragicky mučednických. Roháč je povaha pevně zkovaná, jednotná, svá, nebojuje v sobě dlouho a marně, je brzy rozhodnut, brzy si je jasný“ (dobová kritika)
1915
zasnoubení Jiráskovy dcery Miloslavy
1915
zakoupil vilu v Hronově, v níž trávil velkou část svých posledních let 
1916
začal vycházet nedokončený román Husitský král – v říjnu 1916 bylo otiskování rakouskou cenzurou zakázáno
„Titul Husitský král vzbudí očekávání kdovíco pohnutého, heroického, a zatím toho není. Je tu mnoho diplomatického jednání a to je svízel pro autora, zvláště autorovi, kterému se někdy zdá, že by už měl přestat a mlčet“ (Jirásek)
„Jirásek uznává velikou Jiříkovu ideu národního království, cení si vysokého mravního ideálu, jemuž Bratří obětují vše, i národně politického úsilí Jiříkova, a dobře vystihuje, jak strana jedna nechápala stranu druhou. Jiřík se leckdy, ne dost správně, srovnává s francouzským králem Jindřichem IV., leč co učinil hugenot Jindřich, to nemohl učinit utrakvista Jiřík. V románě Jiřík sám přiznává, že kdyby bylo pro dobro našeho království, zřekl by se i kalicha“ (R.Urbánek)
1917
jako první podepsal Manifest českých spisovatelů za hájení českých národních zájmů - text napsal Jaroslav Kvapil
„Teprve Vámi byla ta věc uskutečněna“ (Kvapil Jiráskovi)
1918
poprvé nominován na Nobelovu cenu za literaturu (neudělena)
13.4.1918
přednesl ve Smetanově síni Obecního domu tzv. národní přísahu „žít životem svobodným a samostatným, jak o to usiluje každý uvědomělý národ po celém světě"
„Skončí-li válka pro nás špatně, odnesem to, čeští spisovatelé, zle, ale tahle chvíle by i za to stála“ (Jirásek)
1918-1925
byl členem Národního shromáždění, 1920-1925 členem senátu za Čsl. národní demokracii.
„Národní demokracie využila popularity spisovatele, jehož dílo mělo velký význam, vyslala do senátu spisovatele neschopného již politické práce, který tu bude ještě zbytečněji sedět než ostatní... Jest všeobecně známo, že fysický stav Aloise Jiráska, jako důsledek jeho vyspělého věku, jest takový, že činí z mistra nutně naprosto pasivního účastníka sněmovních prací... Samozřejmě není Alois Jirásek bez viny. Kdyby si více vážil svého díla a svého povolání, kdyby měl přísnější názor na politiku, nebyl by se dal znovu vésti na místa, kde, jak se již přesvědčil, může toliko figurovati. Jeho omluvou jest jeho stáří a víra v staré řády, které domnívá se, snad že zachrání, když bude přisluhovati panské straně - on epik husitů“ (S.K.Neumann)
1919
byl mu udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy, podruhé nominován na Nobelovu cenu za literaturu (neudělena)
„Ať by si psali co chtěli, ale takové nejapnosti, že by se z mých věcí nemohlo něco přeložit, že by tomu cizina nerozuměla – a my: jaké odlehlé, cizí historické romány se překládají u nás i jinde.. Pak ta Nobelova cena! Je to až nechutné. Jakživ jsem na ni nepomyslel a teď ten panáček ještě o ní vykládá. Když ji Vrchlický nedostal, jak by ji mohl kdo u nás dostat.“ (Jirásek)
„Ale já už mám dost toho srovnávání se světovými autory, s Nobelovou cenou apod. Ať si mne nevšímají a dají mi pokoj. Já vím, co jsem chtěl, komu sloužím, pro koho píšu, na cizí svět jsem nikdy nepomyslel, vím, že se mně všechno nepovedlo, jak jsem chtěl, a vím, že to všechno přece není samá kronika, a že v lecčems je přece trochu umění.“ (Jirásek)
1920
kandidoval a byl zvolen do senátu za národní demokraty
1921
naposledy navštívil Slovensko a jako první přispěl ve prospěch Slovenského národního divadla, potřetí nominován na Nobelovu cenu za literaturu (neudělena)
1921
mohutné oslavy Jiráskových 70.narozenin
„Takové se duše rodí na hranicích, kde už příval cizí trhá rodný břeh,
v krajích lidí horských, těžce pracujících,
za lopotnou prací jdoucích v úzkostech.
Nejsou rozběhnuté, nejsou rozesmáté,
ve vzdálených mořích ony nekotví.
Kořeny však jejich, věrné, houževnaté
v půdě, z které vzrostly, za vichřice tkví.“ (oslavná báseň V.Dyka)
13.2.1921
vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání
1924
léčil se v lázních v Jáchymově (zánět měchýře)
1925
zemřel Jiráskův bratr Adolf Jirásek
1926
Hlavní město Praha založilo Jiráskovu literární cenu
1.4.1927
ovdověl - manželka Marie, rozená Podhajská, zemřela po embolii tepny mozkové (žili spolu skoro 48 let)
„Nemoc po prvním záchvatu se lepšila, ale pak přišel záchvat druhý, ve čtvrtek a v pátek v noci 1.toho měsíce má dobrá, milá žena skonala. Je to pro mne a rodinu těžká, bolestná rána. Přes 40 let jsme spolu šťastně žili, šťastně i v různých trampotách.“ (Jirásek)
26.8.1928
položen základní kámen Jiráskova divadla v Hronově za Jiráskovy účasti
1930
počtvrté, naposledy nominován na Nobelovu cenu za literaturu (neudělena)
12.3.1930
zemřel v 6:40 v pražském bytě, u úmrtního lože byla v té chvíli jen ošetřovatelka, která u něj bděla celou noc
„Mistr Alois Jirásek začal trpěti obtížemi od zvětšení prostaty již před nějakými osmi, deseti lety. Časem  se obtíže zvětšily, objevil se zánět měchýře a v létě roku 1925 se vyvinul obraz akutní urosepsie. Bylo řešiti otázku operace. Mistr operaci odmítl. Profesor Kukula vzhledem k věku na operaci nenaléhal. Učinilo se příslušné opatření, po kterém se zánět měchýře zmenšil, příznaky urosepsie vymizely a Mistrovi se dařilo subjektivně poměrně slušně... Těžkou ranou bylo pro Mistra úmrtí jeho vzácné choti a neméně vzácné opatrovatelky před třemi roky... Letos se vrátil z Hronova méně zotavený než jindy. Byl zřejmě sešlý, ubývalo mu sil, jeho obvyklé procházky na nábřeží se synem se stávaly kratšími a kratšími. Při poslední mu nohy vypověděly službu. Přestalo mu chutnat kouřit, později i jíst. Celková sešlost s anemií, s edémy bérců a s nechutí k jídlu svědčily při zhoršeném zápalu měchýře o vleklé urosepsii." (ošetřující lékař prof.dr.Ladislav Syllaba)
„Mistr začal polehávati, poslední dny lůžko vůbec neopouštěl. Přesto byl duševně kupodivu pohromadě. V den narozenin presidentových se zajímal ještě o jednotlivosti dne. Při předvčerejší návštěvě poznal lékaře a poděkoval stiskem ruky za návštěvu. Včera ráno v 6:40 tiše zesnul." (ošetřující lékař prof.dr.Ladislav Syllaba)
19.3.1930
jeho urna uložena na hronovském hřbitově
„O Jiráskovi nelze říct, že duši a srdce nosil na dlani. Byl hodně uzavřen. Nebyl člověkem, který především sám o sobě rád mluvil, nepatřil k spisovatelům, kteří nejraději vykládají o své práci, o svých plánech a o každé nové stránce. Žil tiše, tvořil, psal, aniž se sdílel. Ví se o něm, že byl dobrý syn i bratr, klidně žil ve své domácnosti, s tichou, milou chotí, jíž málokdo znal, že vychoval 6 dětí, syna a pět dcer, a že tedy neměl starostí málo, že jednal prostě a srdečně, ale dál ne o mnoho víc. V jeho životě nebylo senzací, okázalého vystupování.“ (K.V.Rais)
„Za 33 let našeho přátelství nebylo mezi námi nic nedobrého, ledaže já byl někdy na chvíli podrážděnější“ (Jirásek svému příteli)
„Alois Jirásek je z těch velikánů, kteří okouzlovali svým dílem i osobností a v jejichž blízkosti mizela tíseň z jejich velikosti.. Byl to člověk milý a dobrý.“ (J.Guth Jarkovský)
"Otázka je, co z Jiráska zůstane v nás, kteří jsme ho četli rádi či z donucení – snad toto – Alois Jirásek nebyl žádný sluha totality ani režimní šašek. Nikdy nepsal nic proti víře v Boha, ale vždy psal proti politickému útlaku." (Jáchym Topol)